Příběhy z Divokého západu vyprávějí o přistěhovalcích putujících v krytých vozech přes nekonečné prérie. Navzdory westernovému klišé jde o reálný obraz historické skutečnosti, kdy mezi polovinou třicátých a šedesátých let 19. století přes severoamerické vnitrozemí mířily stovky tisíc osadníků. Podle tradičního výkladu vytlačoval přistěhovalce dál na západ nedostatek volné zemědělské půdy, které bylo naopak v prériích téměř neomezené množství. Osadníci se proto plynule posouvali po travnatých pláních, zakládali zde farmy a ranče, stavěli města. Anebo to bylo trochu jinak?
Všechny lodě s migranty z Evropy přistávaly na východním pobřeží USA, odkud vystěhovalci cestovali dále do vnitrozemí. Do počátku 19. století kolonizace pokročila až po oblast rozkládající se mezi řekami Mississippi a Missouri. Obrovské území dále na západ a severozápad bylo v té době (před pouhými dvěma stoletími!) málo známé, pro rostoucí počet evropských emigrantů nedostupné a především také neatraktivní. To vše se ale mělo změnit na počátku třicátých let 19. století, kdy začala migrace přes velké pláně.
Proč k ní došlo? V letech 1836–1914 se z Evropy do Spojených států vystěhovalo na 30 milionů lidí, což znamená průměrný přírůstek 32 tisíc migrantů měsíčně. Přesto byla půda ve stávajícím osídleném prostoru stále k dispozici. Rozhodnutí vydat se dál na západ ale ovlivňovaly zkreslené informace, které pocházely jednak od…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
