Hory neočkovaných

Vánoční strom je rozsvícen, z radniční věže třináctitisícového saského města Schneeberg visí velká vánoční hvězda, ale jinak je náměstí v půl sedmé večer prázdné. Zdejší proslulé adventní trhy byly kvůli pandemii zakázány. Ve středu náměstí se osamoceně otáčejí čtyři patra dřevěných figur inspirovaných Biblí a zdejší hornickou tradicí. Zdobí osmimetrovou dřevěnou vánoční pyramidu, tradiční výzdobu krušnohorských prostranství a domácností během adventu.

Čtvrt hodiny před sedmou přicházejí první lidé, někteří sami, jiní v páru, další v malých skupinách přátel či příbuzných. Poblíž vánoční pyramidy se zastavují a jen tak mezi sebou klábosí. Náměstí se postupně zaplňuje a pár minut po sedmé se z jednoho hloučku ozve hvízdnutí. Všichni přišedší, mezitím jich už je zhruba tři sta, se v tu chvíli dávají do pohybu. Bez transparentů a bez skandování jdou tiše tmou, do které prakticky ze všech oken září osvětlené dřevěné adventní oblouky, další tradiční výrobek krušnohorských řezbářů.

„My východní Němci umíme díky zkušenosti z komunistické NDR lépe číst mezi řádky.“

Je poslední předvánoční pondělí a podobné „procházky“ probíhají – tak jako každé jiné pondělí – ve městech a vesnicích po celé německé straně Krušných hor. Jsou tichým protestem proti pandemickým opatřením zaváděným zemskou vládou v Drážďanech a spolkovou vládou v Berlíně. Ve Schneebergu se konají nepřetržitě už od podzimu 2020. „Dnes jsme tu poprvé, pohár trpělivosti přetekl. Tlak na očkování vyvolává protitlak, vždyť už nemůžete svobodně ani nakupovat,“ vysvětluje svou účast jedna z přítomných dam. Naráží na přísná pravidla v Sasku, kde od listopadu do restaurací, kostelů a většiny obchodů smějí chodit jen očkovaní či uzdravení. „Nemám problém s očkovanými přáteli a kolegy, tak ať oni také respektují mé rozhodnutí.“

Citovaná žena ve středním věku nechce uvést své jméno, stejně jako ostatní oslovení „procházkáři“. Médiím nedůvěřují. „Není tu žádná demokracie, všichni v televizi říkají to samé,“ dodává další paní, věkem seniorka. „My východní Němci umíme díky zkušenosti z komunistické NDR lépe číst mezi řádky a poznat, když nám politici lžou,“ vysvětluje, proč jsou protesty proti pandemické politice silné právě v tomto kraji. „Západní Němci neměli před rokem 1990 důvod nevěřit svým politikům, dařilo se jim dobře, proto teď nedokážou lži tak dobře odhalit.“ Procházku, která se koná navzdory zákazu demonstrací více než deseti osob a místní policie ji toleruje, považuje za projev občanské neposlušnosti.

Po asi dvou kilometrech chůze proud lidí doráží zpátky na náměstí. Z jednoho hloučku se začíná ozývat zpěv. „Zdař bůh, zdař bůh, štajgr (dozorce v dole – pozn. red.) je tu, a své světlo v noci a své světlo v noci už zapálil, už zapálil,“ zpívají muži a ženy slavnou saskou hornickou píseň. Pochází zřejmě ze 16. století a první historický doklad o jejím zpěvu byl zaznamenán právě ve Schneebergu – v roce 1678.

Hrdí a svéhlaví

Během adventu se procházkový protest z krušnohorských maloměst rozšířil i do zbytku Německa. Zdejší situace však zůstává specifická: Sasko má ve srovnání spolkových zemí nejnižší proočkovanost (aktuálně 60,1 procenta) a Erzgebirgskreis, tedy Krušnohorský okres, kde Schneeberg leží, je na tom úplně nejhůř. Obě dávky vakcíny má nyní v těle jen 47,1 procenta místních. Současně tu předloni v zimě a opět loni koncem podzimu čísla nakažených, hospitalizovaných i zesnulých dalece převyšovala celoněmecký průměr. Kdo v Sasku pátrá po příčinách této zvláštnosti, ten se dočká odpovědí sahajících až k oné stovky let staré hornické písni, kterou končila „procházka“ ve Schneebergu, odkud mimochodem pocházeli horničtí zakladatelé Jáchymova.