Jaro na Marsu

Poněkud drsné jaro – teplota minus 16 stupňů ve dne, minus 70 v noci. Hučení větru. Hřeben v dálce ozářený sluncem, rudošedá poušť, kámen ve tvaru želvy vylézající zpoza písečného přesypu. Tak to vypadá v okolí americké sondy Perseverance (Vytrvalost), která 18. února úspěšně přistála v kráteru Jezero (čti dže-ze-rou) na Marsu. Jde již o páté vozítko NASA na rudé planetě, což trochu zavání nudou. Přesto jde o misi téměř stejně pozoruhodnou, jako bylo přistání lidí na Měsíci. Sonda je totiž první částí nejméně desetiletého projektu, jehož náročnost otestuje vytrvalost lidí ve zkoumání sousedního světa.

S Marsem se pojí záhada připomínající kvadraturu kruhu: jak ukázaly předchozí robotické výpravy, usazeniny na některých místech této planety musely před miliardami let vznikat ve vodě. A zdá se, že zaplavené pánve, delty řek a jezera, kde k tomu docházelo, existovaly nepřetržitě po desítky milionů let. Jenže Mars nemá velký měsíc, který by stabilizoval jeho rotační osu, a proto se kýve v prostoru jako roztočená káča; stejné místo povrchu se tak střídavě ocitá tu blízko pólu, tu poblíž rovníku. Připočteme-li k tomu velmi řídkou atmosféru a vzdálenost od Slunce, které navíc v dávné geologické minulosti zářilo méně než dnes, vychází nám, že po desítky milionů let na Marsu prostě nemohlo být dost teplo na to, aby tu přetrvala kapalná voda. Klimatické modely připouštějí jen přechodná, tisíce let trvající oteplení. Mars muselo něco zahřívat a my nevíme, co to bylo.

[pull…