Vlnu arabských revolt před deseti lety vyvolala policistka, která na tuniském maloměstě šikanovala šestadvacetiletého pouličního prodavače ovoce a zeleniny. Zabavila mu svévolně zboží i elektronickou váhu, její podřízení podle svědků přidali urážky a pár facek. Nebylo to poprvé, co se prodejce Muhammad Buazízí cítil být ponížen státní mocí. Šel na policisty podat stížnost, a když ho v místní administrativě nechtěl nikdo vyslechnout, tak se před budovou úřadu polil benzinem a zapálil. „Jak si myslíte, že se uživím!?“ zvolal a škrtl sirkou. Nemohl tušit, že svým zoufalým činem spustí protesty, které se rozšíří do celého Tuniska, v polovině ledna 2011 svrhnou 23 let vládnoucího autokrata Zína Ábidín bin Alího a následně inspirují nespokojené obyvatele sousedních zemí.
Ze společnosti vzešly instituce, jež v nejvíce zranitelných chvílích udaly směr.
Nyní, přesně o deset let později, Tunisko opět doutná. V 15 městech probíhají bouřlivé protesty, policie je rozhání slzným plynem a vodními děly, armáda chrání banky a obchody před rabováním. Nepokoje pohání frustrace z nedostatku práce a přímým spouštěčem byl opět policista: na sociálních sítích se rozšířily záběry policejní šikany chudého pasáka ovcí.
Neklid v ulicích a absence jakýchkoli oslav výročí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
