Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Téma

Německé volby: Atlas možných vlád

Malý průlet názvoslovím i úskalími možných příštích vládních koalic

Příznivci favorita voleb Olafa Scholze • Autor: Profimedia
Příznivci favorita voleb Olafa Scholze • Autor: Profimedia

Skoro v každé ze 16 spolkových zemí Německa momentálně vládne jiná koalice. Kupříkladu v Severním Porýní-Vestfálsku ji spolu s liberální FDP tvoří křesťanská demokracie (CDU), jejíž zemský premiér Armin Laschet se po nedělních celostátních volbách chce stát kancléřem; v Braniborsku, kde žijí sociálnědemokratický kandidát na kancléře Olaf Scholz i šéfka Zelených Annalena Baerbock, pak vládne koalice CDU, SPD a Zelených. Pestré politické pořádky ve spolkových zemích ukazují vějíř možností (nebo chcete-li vějíř nejistoty), který se nyní rozprostírá před německými voliči. Zde je malý průlet názvoslovím – odvozeným od stranických barev – i úskalími možných příštích vládních koalic.

Semafor (SPD, FDP, Zelení)

Taková koalice posledních pět let vládne v Porýní-Falci a týden před volbami působí jako nejpravděpodobnější varianta i na celoněmecké úrovni. Ze dvou důvodů: sociální demokraté (SPD) si drží vedení zhruba o tři až pět procentních bodů před CDU/CSU a právě spojení se Zelenými a liberály je preferovanou variantou jejich centristického kandidáta Olafa Scholze. Nebude však lehké přesvědčit ke spolupráci pravicově liberální stranu FDP, jejíž předseda Christian Lindner si už stanovil podmínky: chce pro liberály ministerstvo financí, odmítá zvyšování daní i zadlužování. Naopak Zelení mají v programu masivní investice do infrastruktury a modernizace, jež se neobejdou bez nových dluhů. Právě tradiční rivalita mezi Zelenými a FDP a jejich odlišný názor na roli státu a trhu naznačují, že případná koaliční jednání Semaforu budou náročná.

Jamajka (CDU/CSU, Zelení, FDP)

Poslední dva roky se zdálo, že Německo směřuje ke koalici Zelených a křesťanských demokratů, která úspěšně funguje v Hesensku (pod vedením CDU) nebo v Bádensku-Württembersku (pod vedením Zelených). Ovšem letní chyby Armina Lascheta a Annaleny Baerbock vedly k propadu preferencí obou stran a nyní už tato koalice není – alespoň podle stávajících průzkumů – reálná. Musela by do party přibrat liberální FDP. Tato varianta má stále značnou šanci, protože nelze vyloučit, že se početný tábor nerozhodnutých voličů na poslední chvíli přelije na stranu „jistoty“, tedy CDU/CSU, a vládu bude sestavovat odepisovaný Laschet. Tato trojkoalice, známá jako „Jamajka“ kvůli shodě barev s vlajkou karibského ostrova, byla preferovanou volbou Angely Merkel po minulých volbách. Tehdy však dohodu na poslední chvíli odmítl šéf FDP Lindner. Nyní Lindner tuto variantu upřednostňuje, a ve Spolkovém sněmu předminulý týden dokonce připomněl rok 1976: tehdy ve volbách vyhrála CDU/CSU Helmuta Kohla, ovšem kabinet sestavili druzí sociální demokraté spolu s FDP. Byl to jasný vzkaz směrem k Olafu Scholzovi, že mu ani výhra nic nezaručuje. V případných jednáních nastane podobný problém jako u Semaforu – jak přesvědčit levicové Zelené ke vstupu do spíše pravicového tábora? I oni by si kladli náročné podmínky, hlavně v otázce ochrany klimatu.

Červeno-zeleno-rudá (SPD, Zelení, Levice)

I pro vyjednávací obtíže zatím popsaných koalic odmítají Olaf Scholz a Annalena Baerbock vyloučit povolební spolupráci s postkomunistickou Levicí (Die Linke). Chtějí tuto variantu z taktických důvodu udržet ve hře a zvýšit své páky v případných jednáních s FDP. A zároveň vědí, že by si levicová část straníků i voličů takovou spolupráci – která funguje například v Berlíně (pod vedením SPD) nebo v Durynsku (pod vedením Levice) – přála. Tyto tři partaje mají největší programovou shodu v ekonomických, sociálních a klimatických otázkách. Překážkou je ale nevyzpytatelnost silně levicového křídla Levice a především zahraniční politika. Levice odmítá NATO, požaduje výrazné snížení vojenských výdajů a je proti jakémukoli zahraničnímu angažmá německých vojáků. Scholz i Baerbock proto vládní spolupráci – které osobně nakloněni nejsou – podmiňují tím, aby se Levice jednoznačně přihlásila k NATO. Levice takový ústupek zatím neudělala, vládnout však chce. V průzkumech strana setrvale získává šest procent hlasů, a nelze tedy ani vyloučit překvapení – že nepřekročí pět procent a těsně se do Spolkového sněmu nedostane. V takovém případě se celá povolební kombinatorika mění a stoupá šance na sestavení vládní koalice z pouhých dvou stran.

Velká koalice (CDU/CSU, SPD)

Vládla Německu 12 z posledních 16 merkelovských let a už ji nechtějí ani voliči, ani strany. Ale tak tomu bylo i minule, a nakonec nebyla možná jiná alternativa. SPD projevila státotvorný smysl a do nechtěné koalice, kterou před volbami odmítala, vstoupila. Nyní v Německu panuje pocit, že éra velkých koalic definitivně končí. Ale ve sledované hlavní předvolební debatě veřejnoprávní televize si diváci jistě všimli jedné odpovědi Armina Lascheta: nevyloučil možná jednání o velké koalici ani v případě, že by probíhala v opačném gardu. Tedy pod vedením sociálního demokrata Scholze. Pokud by k tomu opravdu došlo, tak by se Scholz stal dědicem Angely Merkel – kancléřky velkých koalic – par excellence.

Německá koalice (CDU/CSU, SPD, FDP)

Koalice nazvaná podle shody stranických barev s německou trikolorou vznikla po červnových zemských volbách v Sasku-Anhaltsku. Své příznivce má zvlášť mezi těmi, kdo odmítají ambiciózní, z jejich pohledu nerealistické, na zákazech založené ekologické cíle Zelených. Z toho důvodu se pro tuto variantu v komentáři vyjádřil například uznávaný švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung, který z konzervativních pozic trvale pranýřuje údajně přílišný etatismus a moralismus Němců. Zelení však chtějí vládnout a bylo by velmi překvapivé, pokud by se z vládních jednání nechali vyšachovat.

Keňa (CDU/CSU, SPD, Zelení)

Koalice nazvaná podle barev na vlajce východoafrického státu zastřešuje – s jistým zjednodušením – německý konsenzus merkelovské éry, neboť zákony musí v německém ústavním systému schválit i horní komora parlamentu, kterou tvoří zástupci zemských vlád – a Zelení v nich mají početné zastoupení. Takové kabinety zatím vznikaly zvláště ve východních spolkových zemích – momentálně vládnou v Sasku a Braniborsku –, kde velké úspěchy extremistické Alternativy pro Německo a tradičně silná pozice Levice nutí mainstreamové strany k takto širokým koalicím. Na spolkové úrovni to nejspíše potřeba nebude.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 38/2021 pod titulkem Atlas možných vlád