LN Akademie Saša Uhlová
Saša Uhlová • Autor: Profimedia

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Žádné. Nemám ke zvířatům moc vztah, jediná emoce, kterou cítím, je obrovská lítost, když se jim nedaří dobře. Takže mě napadá kuře jako symbol lidské přežranosti a toho, jak se chováme ke zvířatům. Ale nepochybuju o tom, že kdybych nahlédla, jak žijí a umírají jiná hospodářská zvířata, že bych je na seznam zařadila také.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Nevím, zda se ten okamžik dá nazvat politickým, ale společenský je určitě. Nejvíc mě formovaly nepokoje ve Šluknovském výběžku v roce 2011. Viděla jsem tehdy řadu lidí, kteří byli jistě hodní rodiče, obětaví přátelé, dobří občané, kteří se ve zfanatizovaných davech pokoušeli dostat na ubytovny, kde žily mimo jiné i malé děti. Bez jasného plánu, co by dělali, kdyby se jim policejní kordony podařilo prorazit. Později, když jsem s nimi mluvila, se ukázalo, že je trápí mnohem víc věcí než přistěhovalí Romové na ubytovnách. Jenže nenacházeli žádný jiný způsob, jak o své frustraci dát vědět. A to i kvůli tomu, jakým způsobem tehdy o problémech regionu i konkrétně o těchto demonstracích informovala média. Lehkost, s jakou se to celé přehouplo do možného pogromu, mě poznamenala trvale.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Musely mi být dva nebo tři roky, když mi máma vysvětlovala, proč je táta ve vězení a v jaké společnosti žijeme.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

V roce 1989 dojetím. Pak už nikdy.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Touha po svobodě, a to nejen politické, ale i té, která se projevuje v každodenním životě. Vadí mi český důraz na pořádek a slušnost. Když jsem měla malé děti a zevlovala jsem s nimi na trávníku před naším domem, což byla bytová výstavba z padesátých let, dívali se na mě sousedé jako na největší odpad. Závidím lidem, kteří žijí v zemích, kde je možné vysedávat i po večerech venku, žít komunitně, nechat děti dovádět, a nikomu to nepřijde divné.

6. Kdy jste poprvé pocítila, že jste mocná?

Při narození prvního dítěte, když mi došlo, že ten tvoreček je na mě v prvních fázích života zcela závislý. Byla to moc, kterou bych raději neměla, protože se k ní váže nesnesitelně tíživá odpovědnost. Jsem ráda, když děti odrůstají a berou život do svých rukou a já mám zas moc jen sama nad sebou.

7. A kdy jste se cítila obzvlášť bezmocná?

Při poslechu rozprav v Poslanecké sněmovně, když tam poslanci mnoha stran (včetně KSČM a někdy i ČSSD) argumentují z krajně pravicových pozic proti chudým lidem. Ta směs polopravd, účelově vytržených faktů, někdy i zjevných lží, která zní tak líbivě a pořádkumilovně, mě dostává do stavu, kdy cítím totální bezmoc.

Důležité je, jaký jsi, ale také to, v jakém prostředí se pohybuješ a jak ti okolí dovolí rozvíjet tvé přednosti.

Tweetni to

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dala za úkol?

Být co nejvíc s rodinou a přáteli, sedět, povídat si, smát se, popíjet, jíst dobré jídlo a někdy se i dojímat a plakat.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Určitě raději pro, okolnosti mě nutí být většinou proti.

10. Která politická přesvědčení jste hodila přes palubu?

Než jsem měla děti, věřila jsem mnohem víc v instituce a třeba v disciplinaci skrz vzdělání, to mě zcela opustilo. Přiklonila jsem se od té doby mnohem víc k tomu, že věřím ve svobodnou aktivitu a spolupráci lidí.

11. Mohla byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?

Zcela určitě, nejsem si jistá ani svou vlastní volbou nebo tím, jak volí mí nejbližší. Nedokázala bych říct, že volím určitě správně.

12. Už jste někdy ztratila přítele kvůli politice?  A pokud ano – bude vám chybět?

Ne, nikdy.

13. Byla jste během školních let populární, nebo nepopulární? Co jste se z toho naučila politicky?

Ve škole zcela nepopulární, v jiných kolektivech (jako byl skautský oddíl) spíš populární. Naučilo mě to chápat, že důležité je nejen, jaký jsi, ale také to, v jakém se pohybuješ prostředí a jak ti tvé okolí dovolí rozvíjet tvé přednosti, anebo tě naopak dusí a zahání do kouta.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?

Žádný. V základních rysech se naše názory shodovaly a shodují.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litovala?

Mám takovou psychickou poruchu, že lituju každého a pořád. Tedy každého, kdo je v nějaké nedobré situaci. Je mi líto i Miloše Zemana, že si život kazí užírající nenávistí a stárne obklopen lidmi, kteří ho zneužívají. Je mi líto i Andreje Babiše pro jeho touhu ovládat, která musí být destruktivní i pro něj. Je mi líto každého, kdo nepůsobí spokojeně a vyrovnaně, takže skoro všech politiků.

16. Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Z poslední doby všichni ti, kteří hlasovali pro dvě novely zákonů o hmotné nouzi.

17. Který politik by měl mít větší vliv?

Nenapadá mě osobnost, ale měl by být víc slyšet zelený hlas v politice, protože klimatická krize je vedle sociálních problémů světového formátu nejzásadnější téma dneška.

18. Kterou politickou frázi byste zakázala?

Rozčilují mě řeči o slušných lidech a nepřizpůsobivých. Kdybych je ale zakázala, najdou se jiná slova, kterými se bude popisovat totéž.

19. Co naší společnosti chybí?

Láska a tolerance. Nejen k lidem, kteří žijí jinak, ale i k dětem, seniorům, a hlavně k nám samotným. Lidé se tu mají málo rádi, jsou sami na sebe zbytečně přísní, málo si v životě užívají, a pak jim chybí to potřebné, aby hezký život přáli i těm druhým.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Skutečnost, že jsou lidé velmi různí, mají různé dovednosti, přání, ambice i touhy. Politika se může snažit jen o to, aby nikdo nebyl úplně na okraji, když má třeba nějaké problémy. Ale sama skutečnost, že nejsme vůbec stejní, je krásná, společnost složená ze samých super schopných, sociabilních a velmi nadaných lidí, kteří by neměli žádné problémy, by byla nekonečně nudná.

21. Jste součástí nějakého politického problému?

Ano, jsem levičák, takže už třicet let trpím různými narážkami, nadávkami i otevřenými výhrůžkami, které mě ve větší či menší míře ztotožňují s totalitarismem, aniž by se dotyční namáhali zjišťovat, jaké jsou mé skutečné názory. Podobně jako žena trpím někdy sexismem české společnosti, ale to pociťuju o mnoho méně.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.

Nemůžu si vzpomenout na žádnou vlastnost, kterou bych přisoudila jen ženám nebo jen mužům, každá vlastnost, která mě napadá, se objevuje u obou pohlaví. Stát určitě není ani muž, ani žena, ale je to instituce, která by tu měla být pro všechny.

23. Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Ne, to jistě ne, ale politici svými projevy a politikou mají do značné míry v rukou společenské nálady. Ti čeští velmi často brnkají na to horší v nás.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně kterou si chcete přečíst vy?

Právě čtu (se značným zpožděním) Návrat do Remeše. Určitě bych ho všem doporučila. Chystám se číst Zabití krále. Vražda Jicchaka Rabina.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?

Že budu žít v nesvobodné společnosti.

26. Co vám dává naději?

Rodina, přátelé, podhoubí.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte