Nový přechod pro chodce řidiče na magistrále nijak nezdrží, informoval minulý týden pražský magistrát. Přesto se řidiči – soudě alespoň podle naštvaných reakcí na sociálních sítích – nového přechodu bojí. Vědí přece, jak to s chodci je, někdo se hrozně šourá, jiný vstupuje do vozovky, když už semafor přeblikává na červenou, dalšímu se v polovině vyzuje bota, no zkrátka jasně že je přechod zdrží, a to už teď cestou přes centrum hlavního města nestíhají.
Řeč je o nových bílých zebrách, které v těchto dnech vznikly za Národním muzeem. Komunističtí inženýři na Václavském náměstí krátce po srpnové invazi postavili dálnici, a protože se jim oboustranná autostráda nevešla do pásu mezi muzeem a zadkem koně svatého Václava, postavili tu fakticky dálnice hned dvě. Druhou umístili v opačném směru mezi zadní část muzea a hlavní nádraží. Právě ta se nikdy nedala přecházet po povrchovém přechodu a jedinou cestu z Vinohrad dolů do města tak skoro po padesát let nabízel úzký podchod s pověstnou vůní moče a přepáleného jídla, jímž podle magistrátních statistik procházelo jednadvacet tisíc lidí denně. Několik stovek odvážných to navíc podle stejných statistik bralo sebevražedně horem mezi auty brzdícími na semaforech. Až teď podchodu konečně odzvonilo. Proč ne i celé magistrále?
Máloco českého řidiče tak znervózní jako možnost, že by se mohl při své cestě zdržet. Vůbec nejde pouze o Prahu. Auto bylo v této zemi vždy bráno nejen jako praktický dopravní prostředek, ale také jako sociální…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
