Nikdo tehdy netušil, že krátká hradní slavnost onen den odstartovala pětadvacetiletou éru, v níž budou politice dominovat dva muži, Václav Klaus a Miloš Zeman. Psal se 22. červenec 1998 a prezident Václav Havel předal do rukou druhého jmenovaného dekret, který ho ustanovil premiérem menšinové vlády složené výhradně z členů nebo nominantů sociální demokracie.
Prezident neměl na výběr: musel respektovat dohodu, kterou spolu dva týdny předtím Klaus a Zeman podepsali. Jmenovala se Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice a vžil se pro ni název opoziční smlouva. ODS v ní slíbila, že bude další čtyři roky respektovat vládu Miloše Zemana z opozičních lavic. Menšinová vláda Miloše Zemana se opírala o 74 poslaneckých mandátů ČSSD, ODS jí k vládě přidala dalších 63 poslaneckých křesel. Dohody těchto stran nešlo přehlasovat a obě si v opoziční smlouvě pohlídaly všechny bonusy, které vláda nad zemí přinášela.
Václav Klaus se stal předsedou Poslanecké sněmovny, sněmovnu i Senát ovládaly strany společně a navzájem si zakázaly jakékoli dohody s ostatními parlamentními stranami. ODS slíbila sociální demokracii, že nevyvolá během dalších čtyř let hlasování o nedůvěře vládě sociálních demokratů a nepodpoří případný pokus o hlasování o nedůvěře navržený někým jiným.
Obě strany společně obsadily nejen vlivné politické posty, ale rozdělily si také moc nad státní správou, policií, žalobci nebo tajnými službami. Jak ukázal čas, asi nejpodstatnější částí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
