Představte si, že jste si v bytovém družstvu odsouhlasili důležité změny. Kvůli hrozícím problémům s energiemi je nutné dům zateplit, na střechu dát solární panely, v podzemních garážích vybudovat nabíječku pro elektromobily. Všechny partaje se na to musí složit, ty chudší ale dostanou kompenzace. Družstevníci změny podpoří, ale když poté vedení přijde s plánem, jak to všechno zařídit, vypukne najednou mezi některými členy bouře nesouhlasu.
Totéž teď v Česku zažíváme v souvislosti s novým klimatickým plánem Evropské komise, jehož cílem je pomoci omezit dopady klimatických změn, jaké teď vidíme třeba v Německu sužovaném ničivými povodněmi. Bude-li schválen, přinese hluboké změny v energetice, dopravě, výrobě oceli a cementu, zacházení s krajinou a dalších oblastech. Česko tuto cestu v minulosti akceptovalo: nejprve se v roce 2015 připojilo k Pařížské dohodě, která žádá uhlíkovou neutralitu ve druhé polovině století, a pět let poté odsouhlasilo zpřísnění evropského emisního cíle, který nově stanovuje, že emise skleníkových plynů musí klesnout do roku 2030 o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Současný plán jen navrhuje, jak toho dosáhnout.
Ve zdejší debatě se to ale vůbec neodráží. „Evropská komise plánuje zakázat…“ informovala například ve středu v Událostech Česká televize, aniž by zdůraznila, že jde jen o prováděcí předpis ke společně dohodnuté cestě, který pomáhali vypracovat i čeští vyjednavači. A v podobném duchu se nese řada dalších vyjádření ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
