Telefonuje mi neznámá žena, zda se má nechat očkovat. Odpovídám nacvičenou větou, že určitě ano, co nejdřív a čímkoli, co není Sputnik. Namítá, že zná zbožného kněze, který měl zjevení Ježíše Krista a ten mu řekl, že vakcína je zlo. Tiše si pro sebe připouštím, že tuhle ještě neznám. Čipy, mutace, sterilita, vymazání mozku, ztráta svobodné vůle, Soros a Gates už jsou staré vály; jak mi denně píší tak dva tři lidé, už jsem vycvičený a čipy a spol. umím bravurně. Ježíše Krista ještě ne.
Příběh má dvě stránky. Ta první s nádechem humoru. Do debat tuzemských odborníků, profesora Klause, herce Duška, zpěvačky Csákové a dalších person našeho národního svérázu přichází nová těžká váha, pro nás věřící jistě nikoli nevýznamná autorita. Sice bez titulů a bez impaktovaných publikací, zato nárokující si vševědoucnost. To ovšem není nic výjimečného, vševědoucnost si dnes nárokuje kdekdo, a jak je ve známé anekdotě, rozdíl je jen v tom, že Bůh si nemyslí, že je Klaus. Jistě by bylo možné se zeptat, proč ke zjevení nedošlo někde v televizi v rámci kulatého stolu, kde by se zmíněnými osobnostmi Vykupitel jistě zapadl do party, mohl názor rozvést a s přítomnými si i přizvukovat. Bůh je ovšem Bůh, připusťme, že si může dělat, co chce.
Druhá stránka je vážnější. Má platit pravidlo, že etika přebíjí teologii. Pokud byste řekli, že teologie je významnější než etika, pak jsou otevřeny dveře k sebevražedným atentátníkům, Islámskému státu, řezání krků, náboženským válkám i zabitím sebe samého na nemoc, na kterou existuje očkování. Pak se jen modleme, ať jsou vaši bohové laskaví. Jestliže nebudou, potom nás nezachrání nic, vaše vize vás povedou do zběsilých válek. Pokud ale řeknete, že etika je významnější než teologie, pak už se nemůžete omotat výbušninou a vypravit do restaurace. Sebevýstřednější zjevení se musí vždycky nějak vejít do desatera. Pokud se nevejde, tak je to patologie. Pokud se vejde, pak se můžeme ptát dál.
Ženě do telefonu opakuji, ať se nechá očkovat, určitě, já že už jsem taky. Chladně mi poděkuje za názor a položí sluchátko. Přemýšlím nad mysteriem dnešní doby. Jak někdo docílí toho, že sebevětší pitomost se nekriticky bere jako zjevená pravda, a pravda samotná, která nebývá tak sexy, není schopna se prosadit, ani když za ní stojí těch našich třicet tisíc mrtvých?
Autor je biolog, etik a katolický kněz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
