Bylo jen otázkou času, kdy se před námi vynoří téma sexuálního násilí, které bude spojováno s veřejnou osobou. Stalo se tak nyní, a i když jsme to čekali, nikdo nebyl a nemohl být připraven. Také proto jsou reakce na případ Dominika Feriho tak chaotické a divoké. Vlastně nemáme ani připravený slovník, jak to všechno pojmenovat, aniž bychom se dopustili nepřesností. V tom bude tato kauza nepochybně formující.
Naslouchat
Na případ upozornily redakce Deníku N a Alarmu, které sesbíraly svědectví žen, na nichž se měl Dominik Feri dopustit sexuálního násilí. Okamžitě se vyrojily spekulace, že je to součást předvolební kampaně, protože se blíží volby. V této zemi je evidentně kampaň cokoli, co se nám nelíbí. Novináři ale jen dělali svou práci, nemohou měřit počet dní do voleb. To není jejich role. Smysl médií nespočívá ani v tom, že vynesou verdikt, prostě přinesla informace a zbytek musí vykonat jiné instituce. Kritici znovu zaměňují práci novinářů s prací žalobců.
Je už tradicí, že když se mluví o sexuálním násilí, přijde otázka: Proč se oběti neozvaly dřív? To je naprosto přesný dotaz, ale z úplně jiného důvodu, než je zamýšleno. Příčinou totiž v takových případech není přístup: schovám si tu historku na lepší časy. Ale pocit, že se nedomohou spravedlnosti. Že je nikdo nevyslyší. Měli bychom se tedy ptát: Co udělat pro to, aby se ozvaly dřív? Jak nastavit zdejší instituce a veřejnou debatu tak, aby se oběti sexuálního násilí ozvaly hned, jak k němu dojde? I v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
