1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Nejvíce podobný politikům, jistě ne všem, je pštros. Je to největší žijící pták a politici s ním často tento pocit sdílejí. Když mu hrozí nebezpečí, strká hlavu do písku (údajně), i když všichni kolem to jeho nebezpečí vidí. Zvedne-li ji a nebezpečí pokračuje, umí od problému utéct rychleji než ostatní ptáci. Umí být také agresivní. Viděl jsem jizvy na prsou chovatele. A má často přes sto kil.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Dvacátého třetího srpna 1968 (tedy dva dny po okupaci) byl u nás v nemocnici hospitalizovaný postřelený kluk. Jeho rodiče o něm celou dobu nic nevěděli, mobily nebyly. Všude byl zmatek, lidé a tanky v ulicích. Zajel jsem v civilu do Karlína a vzal jeho otce do auta, abych ho přivezl do nemocnice za synem. Do té doby jsem měl po invazi pocit jednotného národa, vzájemné důvěry a odporu proti okupantům. Byli jsme jedno tělo. V autě jsem si všiml stoupající nervozity otce, kterého jsem vezl. Při křížení Vinohradské poblíž rozhlasu, kde byla ohořelá auta, ztratil nervy a zřejmě důvěru ve mě (vlastně si nebyl jistý, kdo a kam ho veze), dostal strach a chtěl vystoupit. Do nemocnice došel pěšky… Vzájemná důvěra a jednotný pohled „národa“ na situaci pro mě v tomto okamžiku skončily.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
V roce 1950 nebo 1951 na sjezdu KSS…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
