DĚLNÍCI KULTURY
Jáchym Topol nedávno odevzdal celou hudební pozůstalost po svém bratrovi Filipovi do Českého muzea hudby. Byla to nekonečná řada krabic s cédéčky, notami či životopisy jeho milovaných skladatelů v čele s Mozartem, který sice umřel už v pětatřiceti, stejně ale stihl zkomponovat více než šest set děl: oper, symfonií, komorních her a sborových skladeb. Filip Topol umřel v osmačtyřiceti, za měsíc od toho nešťastného data uběhne už osm let. A zanechal toho po sobě tolik, že má Jáchym v Knihovně Václava Havla, kde dělá dramaturga, stále spoustu krabic, ve kterých ani neví, co v nich jednou najde.
Respektive co v nich najde Pavel Hájek, který dostal v knihovně Filipovu pozůstalost na starost a který z ní už loni vytáhl a připravil k vydání všechny texty věnované Filipovu alter egu Kiliánovi Nedorymu. Svého démonického imaginárního přítele Filip Topol poprvé potkal v polovině osmdesátých let, kdy byl jako frontman zakázané kapely Psí vojáci zrovna na dně, kdy se „ráno vzbudil a uvědomil si, že tady v tom světě, kterej je příliš agresivní a nehostinný, nemůžu žít, že na to nemám“ – tak si našel Kiliána, kterého mu „seslal anděl strážnej“.
Z odstupu to možná může pro někoho znít jako mladické rebelantství bez příčiny. Jenže Filip Topol měl ke svému dnu spoustu důvodů. Na jeden z nich jsem narazil, když jsem minulý týden v Jáchymově kanceláři jednu z pozůstalostních beden otevřel a vypadl z ní na mě Filipův dopis z 3. května 1983. Sedmnáctiletý hudebník…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
