Kamínkáři, tohle bude pro vás a o vás. Chystáme vám parádní animák. Hlavní hrdina se bude jmenovat asi Křemínek (neplést s Křemílkem, ale víte co? Bohdalka by ho mluvit mohla).
Křemínek se na Zemi objevil, dejme tomu, v paleocénu před 60 miliony let. A jak tak ležel, všiml si nedaleko krásné kamenné samičky. Byla hladká, narůžovělá. Leželi tam vedle sebe několik milionů let a Křemínek se pomalu odhodlával vyjádřit, co k ní cítí. Jenže mezitím se na planetě zjevili lidé a sebrali ji, pomalovali a udělali si z ní nějakou parádu. Křemínek se jí ani nestačil zeptat, jak se jmenuje.
Pak se leccos dělo, lidí bylo víc než kamenů, stavěli města, továrny a iPhony, Křemínek to trochu posmutněle sledoval. A neuplynuly ani tři miliony let a ze sbírání a malování kamenů se stal znovu trend. Nazývá se to kamínkování, což se Křemínkovi zdá trochu dětinské. Inu, lidstvo.
Mimochodem, nějak ho zase přibylo, míní Křemínek. Přinejmenším kolem jeho místa v trávě chodí poslední dobou nějak hodně lidí. Z jejich řečí vyrozuměl, že ve světě řádí covid a že lidé se musí vyhýbat jiným lidem, a tak chodí do přírody. Ovšem lidstvo je druh až posedle sociální, takže i teď si vymysleli novou společenskou hru.
V čem to spočívá? Seberete kámen, třeba zrovna křemínek. Nakreslíte na něj kytičky, koníčky a (nebo) smajlíky v libovolné kombinaci. Když si připadáte jako umělec, uděláte tam něco uměleckého. Pak na kamínek napíšete své směrovací číslo a někde ho položíte. A tam ho někdo najde, potěší ho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
