Na evropském stole přistál vrbětický útok hned na počátku uplynulého týdne. Od zveřejnění případu a zprávy o vyhoštění osmnácti ruských agentů pracujících pod diplomatickým krytím na ruské ambasádě v Praze neuplynulo ještě ani osmačtyřicet hodin. Rusové nicméně na oplátku vykázali dvacet pracovníků české ambasády v Moskvě, což byl tvrdší protiútok, než Česko čekalo, a další ruské akce se nedaly vyloučit. I proto si Češi šli do Bruselu pro podporu od svých spojenců, cesta k ní se ale ukázala být o něco delší, než si představovali.
V pondělí ráno se konala plánovaná videokonference ministrů zahraničí sedmadvacítky a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), v té době dočasně šéf Černínu, evropské kolegy informoval o případu a požádal je o solidaritu. Konkrétně řekl, že žádá o „národní či unijní prohlášení nebo případné vyhoštění ruských zpravodajců z evropské půdy“.
Na následné tiskovce představitel unijní diplomacie Josep Borrell shrnul diskusi jednou větou, že EU „stojí jednotně za Českou republikou“, a hned se věnoval dalším bodům. Na novinářský dotaz, jestli Češi požádali o „společné vyhoštění ruských diplomatů z EU“, tak jako se to stalo po pokusu o zabití bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Británii před třemi lety, Borrell odpověděl ještě stručnějším: „Ne.“
Pravda je, že Hamáček v pondělí ráno promlouval k velmi špatně informovaným ministrům.
V Česku se okamžitě rozproudila debata, proč Hamáček o něco takového nepožádal a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
