Když v Gruzii nasedám do auta nebo maršrutky (minibusu), mám vždycky chuť se pokřižovat. Ne snad z důvodů jako pravověrní pravoslavní Gruzíni, kteří se křižují pokaždé, když míjejí kostel, takže za cestu přes město se prakticky ukřižují, ale proto, že bych se ráda ochránila před jedním z mála nebezpečí, které tu člověku hrozí – smrtí na silnici. Současná Gruzie je příjemně bezpečná země. Je to ten kus světa, kde téměř nemusíte zamykat auto ani dům, můžete si kdekoli odložit batoh, kdekoli si postavit stan a s klidnou myslí spát. To nejhorší, co se vám může stát, je, že nějaký řidič nebude dostatečně duchapřítomný. Duchapřítomnost (a následná akceschopnost) je tu důležitější než mít řidičák.
Buď přítomný/přítomná, dívej se a jeď. Kdyby něco, trub, trub, trub. Tohle asi vštěpují v autoškolách žákům, tohle je základní pravidlo. Autoškoly tu existují, ovšem jízdy se odehrávají na parkovišti. Účastnit se silničního provozu totiž nemůže nikdo, kdo nemá řidičský průkaz. Takže opravdovou jízdu poprvé zažijete bez instruktora a jeho brzdového pedálu.
Platí tu sice i pravidla silničního provozu, ale vzhledem k tomu, že všudypřítomná policie většinou nic nevynucuje, spíše jen stojí u krajnic s věčně zapnutými majáky, jezdí se podle jiných pravidel, intuitivně. V sousední Arménii dostanete pokutu, i když jedete ukázkově, natož když překročíte rychlost o 10 km v hodině. V Gruzii můžete překračovat bez obav. V hlavním městě Tbilisi sice funguje kamerový systém a přes SMS vám může…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
