Věta „Stát nám nepomáhá“ je v české kotlině velmi populární. Ale málokde má tak velké oprávnění jako v podání soukromých majitelů lesů. Dlouhé roky slýchají veřejnou kritiku, jak by měli hospodařit jinak a vysazovat listnaté stromy místo jehličnanů. V průběhu kůrovcové katastrofy, která na mnoha místech země doslova proměnila krajinu, navíc všichni čekají, že vlastníci lesy opět obnoví. Je tu ale jeden známý zádrhel: je prakticky nemožné volně vysazovat mladé stromy v lesích plných srnčí zvěře a dalších velkých býložravců.
Každý mladý strom, který není chráněn oplocenkou, velmi pravděpodobně padne za oběť hladovým zvířatům, jejichž stavy v českých lesích zcela zásadně převyšují počty před 50 lety. Majitelé lesů by proto potřebovali počty velkých zvířat regulovat, ale nemohou: vládci nad vším živým v lesních porostech jsou totiž prakticky výhradně myslivci. Vlastníci by potřebovali, aby stát jejich pozici posílil a myslivce naopak omezil. To se ale neděje.
Podstata problému spočívá v pravidlech, kdo má nad zvířaty dohled. O jejich lovu, a tedy počtu, rozhoduje vždy provozovatel honitby. Ta přitom smí mít v Česku podle zákona minimálně 500 hektarů. Pokud je les větší než tato výměra, může si jeho majitel zřídit vlastní honitbu a v té si o lovu zvířat rozhoduje sám. To je případ jen největších vlastníků, například Schwarzenbergů, kteří chovají velká zvířata v oborách a mimo ně pěstují stromy na dřevo.
Menší vlastníci ale musí začlenit svůj les do společných honiteb, v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
