Vyšla krátce před Vánocemi, má 500 stran, váží čtyři kila, stojí tři tisíce a po pár dnech je skoro vyprodaná. Na první pohled přitom nikdo nepozná, že luxusní publikace s názvem Vladimír Boudník. Kompletní soupis grafického díla vznikala doslova na ulici. „Kamarádi mi třeba zavolali, že dostali do antikvariátu dalšího Boudníka. Tak jsem zašel do Dlážděné, půjčil jsem si grafiku, vzal ji ven na chodník, abych měl světlo, a vyfotil ji,“ vzpomíná autor knihy Vladislav Merhaut (82).
Zdokumentovat fotograficky celé dílo Vladimíra Boudníka (1924–1968) ho napadlo krátce po předčasné smrti kamaráda – a génia, jakých v našem umění (nejen výtvarném) opravdu nebylo mnoho. Tušil, že začínající normalizace Boudníka opět zasune do zapomnění, ze kterého se v uvolněných šedesátých letech nakrátko vynořil. Merhaut se bál, že možná už navždy. Dlážděná ulice v Praze byla jeho oblíbenou destinací. Sídlil v ní totiž (a dodnes sídlí) antikvariát, do kterého Boudníkovy práce po invazi často směřovaly na prodej, protože jejich majitelé nevěřili, že by někdy mohly stoupnout v ceně.
Tohle přesně se ale stalo. Po revoluci se z neznámého autora prodávaného za pár korun stal jeden z nejvýznamnějších českých umělců 20. století a Merhaut tak mohl na Boudníkových výstavách a ve veřejných sbírkách fotit práce, ke kterým se předtím nedostal. Vznikl soubor více než 900 grafik, jejž se rozhodl předložit veřejnosti. Nevěřil ale, že by ho chtěl někdo vydat. Proto…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
