Na filozofii nikdo nemá patent!“ Těmito slovy uváděl snad všechny svoje přednášky, které jsem měl možnost absolvovat. Měl pro to dobrý důvod. Jako proponent nově se rodící filozofické ekologie nebyl vždy přijat s pochopením, hlavně ve své staré vlasti ne. Ale bral to se specifickým nadhledem a nevykořenitelným optimismem.
Nedávno zesnulý Erazim Kohák se narodil v Praze v roce 1933. Ve čtrnácti letech emigroval s rodiči, kteří prchali před komunistickou totalitou do Spojených států. Tam zažil období bídy, těžkou fyzickou prací si vydělával na živobytí, svou pílí si však vysloužil několik stipendií. Vystudoval tak na Yaleově univerzitě, doktorát získal na Univerzitě v Bostonu, kde dlouhodobě působil a kde se v roce 1977 stal řádným profesorem. Po bolestném rozvodu žil 17 let v lesích v New Hampshiru ve vlastnoručně postaveném srubu, odkud denně dojížděl do zaměstnání. Po návratu do vlasti se nastěhoval do panelákového bytu na pražském sídlišti, kde mohl minimalizovat svoji ekologickou stopu.
Vyhnout se zlu
Ve svém filozofickém díle se Kohák věnoval především fenomenologii a morální filozofii. Trápila ho také národní otázka, s jejímž řešením spojil velkou část svých nadějí i úsilí. Byl učitelem, spisovatelem, osobním poradcem.
V intelektuálních kruzích lze za nejvíce oslyšenou považovat jeho snahu etablovat environmentální filozofii a etiku v českém prostředí. Začátkem devadesátých let vydal dvě u nás v mnohém dosud nepřekonané knihy: Závod s časem.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
