Města jsou různá, například plochá nebo hluboká. Hluboké město disponuje sémantickým bohatstvím – je plné významů, starých a nových vzkazů, které tu zanechávají obyvatelé, návštěvníci i epochy. Ploché město je na významy chudé a ultraploché město už má jen jedinou rovinu. Příkladem jsou turistické trasy, kde z města nezbylo nic než kulisa. Jezdí sem davy, ovšem hledají vlastně jen obrazy, které už stejně znají z letáků cestovních kanceláří.
Historik architektury Pavel Kalina čte města jako texty: někdy jsou plné významů, někdy vyprázdněné. V knize Hluboké město. Moderní metropole jako Druhý Řím se tomu věnuje na pěti stech stranách, ve kterých probere historický vývoj i současnost jedenácti světových měst. V mezikapitolách navštíví ještě další, z nichž většinu osobně zná, cituje ze zdrojů v pěti jazycích a provokativně interpretuje. Je to vydatná intelektuální potrava pro každého milovníka měst. I když místy trochu moc hořká – což způsobují velké dávky skepse k nejnovějšímu vývoji architektury, urbanismu a světa vůbec.
Ideální obraz
„Žádné město není jako Benátky,“ začíná kapitola věnovaná sídlu na laguně, jemuž autor přičítá mimořádnou hloubku. Napětí mezi významy je tu všude. Na jednu stranu kostely a další dominanty, které představují architektonické styly v jejich vrcholné formě. Na druhou pak stavby takzvaně an-architektonické, které jako by snad ani neměly být vidět: komplex Le Zitelle, domov pro dívky bez věna ze zchudlých rodin, nebo Ospedale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
