V létě roku 1999 jsem nastoupil do práce u firmy United Armored Services a po deseti letech, kdy jsem se živil psaním, jsem se stal ozbrojeným kurýrem a jedním z 1200 zaměstnanců podniku, který převážel peníze v Chicagu a jeho širokém okolí.
Po třech dnech v garáži mě přidělili k permanentní trase, Viper Route. Pracovat na „Zmijí trase“ znamenalo řídit nejhorší šunky firemního vozového parku po těch nejdrsnějších ulicích Chicaga, ale moje zařazení mělo svou logiku: nebyl jsem mladým mužem po vojně s budoucností u policie, kterých si podnik cenil; jako starší nováček s divnou pracovní minulostí jsem byl naprosto postradatelný, dočasná výpomoc, dokonce magistr, prostě egghead, což mně vůbec nevadilo – čím hůř, tím líp pro psaní, což byl ten hlavní důvod, proč jsem si tohle zaměstnání vybral.
Na Viper Route firma dlouhá léta zaučovala nové ozbrojené kurýry, protože na ní ležely všechny typy podniků, jejichž hotovost podnik obhospodařoval. Když jsem na Zmiji nastoupil já, objížděli jsme šestnáct směnáren, čtyři banky, osm samoobsluh, pět benzinových pump a k tomu vládní kanceláře, restaurace, nemocnici, zmrzlináře, obchod s lihovinami a podivný sekáč, kde se každý den vyzvedávalo padesát tisíc dolarů ve dvaceti paklících zabalených do hnědého balicího papíru.
Zmije začínala nedaleko mrakodrapového centra města a stáčela se do nebezpečné chicagské West Side, kde se střílelo z jedoucích automobilů. Třetí zastávkou na trase byla směnárna…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
