Zdálo by se, že povolání korektorky neboli jazykové redaktorky v novinách je poněkud fádní a nudné, ale není tomu tak. Je sice pravda, že korektorka tráví nekonečné hodiny nad texty a řeší bezpočet jazykových oříšků, trpělivě opravuje pravopisné chyby i stylistické neobratnosti. Vítaným zpestřením jsou ale komické překlepy, které pramení z nepozornosti redaktora nebo editora článku. Někdy je jich během jediného dne tolik, že to vypadá, že v redakci snad řádí šotek.
A tak se například můžeme dočíst, že „vláda přijala další protiepidemiologická opatření“. No jasně, když nedokáže vymýtit koronavirus, tak aspoň ty epidemiology. Pár minut nato se u jiného článku objeví titulek „Magna pokutuje zaměstnance za nenošení ropušek“. Ty roušky musí mít lidé nasazené, protože ve firmě se nedávno rozšířil „koronarus“.
Zvláštní kapitolou jsou pak jména a názvy, třeba: Donald Trup, Recept Tayyip Erdoğan, Jack Sparrow (místo Straw), Allena Schillerová, filmová hvězda Michael Souhlas, fotbalová legenda Diego Madona, Kolín nad Rýmem či Univerzita Jana Evangelisty Turkyně. Tady už ale šotkovi vydatně pomáhá autokorektor. Korunu tomu ovšem před dvanácti lety nasadil renomovaný francouzský deník Le Monde, když v titulku u rozhovoru s tehdejším českým premiérem zkomolil jeho jméno na Miralek Topalek.
Kromě Respektu spolupracuje autorka tohoto sloupku s dalšími českými médii, a tak o jazykové perličky nemá nouzi. Například: „ministryně světa v atletice“, „eroposlanec“, „mistr zahraničí“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
