Teď když se konečně začalo rýsovat účinné očkování proti koronaviru, je načase si začít představovat, jak očkovací kampaně proběhnou mimo hranice bohatých zemí. Mezinárodní organizace jsou slušně připravené, vědí, že covid-19 zasahuje rozvojové země nejkrutěji a zdrží se tam nejdéle. Miliardy na nákupy vakcín jsou už k dispozici a cílem je, aby chudší státy měly přístup k vakcínám ve stejnou dobu jako my. Nejde jen o férovost (komu by se chtělo umírat), ale také o to signalizovat farmaceutickým firmám, že se můžou spolehnout na silnou poptávku.
Jak to ale pak vypadá v terénu? Z minulosti víme, že očkovací kampaně bývají komplikované. Řada lidí v Demokratické republice Kongo se při očkování proti ebole domnívala, že jsou využíváni na pokusy. Někteří lidé se začali státním zdravotnickým zařízením vyhýbat. Ani během jiných očkovacích kampaní nebývají komunikace a osvěta dobře zvládnuté, a mnozí se tak domnívají, že se jim západní země snaží způsobit problémy s plodností, nebo dokonce vyvolat potraty. Upřímně, po tom, co si Afrika se západním světem v historii užila, se jim člověk ani nemůže divit. Zda jsou vakcíny bezpečné pro děti a těhotné ženy, se navíc studuje až jako úplně poslední, a ve zmíněném Kongu nejdříve těhotným a kojícím očkování bylo nabízeno, ale za několik měsíců se s tím zmatečně skončilo.
Také v souvislosti s vakcínou proti koronaviru hrozí, že to se ženami půjde od deseti k pěti. V celé řadě zemí rozhodují o očkování členů domácnosti muži a je jasně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
