A věrná být nemohu: to by žádný muž od ženy neměl žádat, protože by vyhasla,“ napsala si do deníku v roce 1917 baronka Sidonie Nádherná. To už byla femme fatale i životní múzou básníka Rilkeho či novináře Krause a na zámeček ve Vrchotových Janovicích s úchvatným parkem za ní jezdila plejáda osobností kulturního života.
Narodila se tu roku 1885 jako jedno z dvojčat manželům Karlu Ludvíkovi a jeho ženě Amélii. Kromě dvojčete Karla měla ještě staršího bratra Jana. Rodiče náleželi k nové šlechtě, ale idylické dětství překazila otcova smrt v roce 1895; matka se pak potýkala s tím, jak panství udržet. Bratři odešli na univerzity, Sidonie podle tehdejších pravidel nic takového nepotřebovala, měla se hlavně provdat. V jednom z deníkových zápisků však stojí: „V osmnácti byla pro mě tím nejsvětějším věda a nejvyšší hodnotou vědění, umění pak tou nejsladší, nejsublimovanější esencí všeho kolem mne. Univerzita mi dopřána nebyla. A společenský život byl pro mě prázdný a tristní.“ Místo vdavek se vrhla na čtení, s bratrem Janem probírala filozofické knihy, navštěvovala divadla a koncerty. Její vášní bylo cestování; s matkou a později sama projela půl Evropy.
Rainera Mariu Rilkeho potkala v roce 1905 u sochaře Augusta Rodina v ateliéru v Meudonu, kde básník působil jako asistent. Pozvání do Vrchotových Janovic opětoval a nezůstalo jen u něj; pro ženatého literáta trpícího depresemi byly procházky a hovory o umění s mladou Sidonií živou vodou, i když vztah zůstal platonický. Podobně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
