DĚLNÍCI KULTURY
Kytary jsou zpátky, baby! hlásá titulek The New York Times z minulého týdne. Neznamená to, že hitparády začaly opět bořit rockové kapely, ale opravdu to, že poptávka zákazníků po šestistrunném nástroji vylétla do nečekaných výšin. Přitom ještě před třemi lety věštil list The Washington Post elektrické kytaře smrt a legendární firma Gibson se obávala krachu. Ovšem půl roku probíhající globální pandemie, která ohrozila mnoho oborů podnikání, přináší nečekané poznání, že pro mnohé lidi se tento nástroj stal v karanténě společníkem i psychickou oporou.
Ze zájmu jsou paf i lidé přímo z branže. „Překonali jsme hodně rekordů,“ cituje článek Andyho Mooneyho z firmy Fender Musical Instruments Corporation, která mimo jiné od roku 1954 vyrábí ikonický model Stratocaster neodmyslitelně spjatý s rockovou hudbou. „Bude to rok s největším objemem prodejů v historii Fenderu, zažili jsme rekordní dny dvouciferného růstu a prodejů vybavení pro začátečníky. To je něco, co bych si ještě v březnu vůbec netipnul.“
Nejedná se jen o zábavu pro pamětníky zašlých časů – mezi novými hráči na kytaru je nezanedbatelný podíl mladých. Spousta lidí, která si říkala, že někdy v budoucnu, až budou mít čas, se začnou učit hrát na nějaký hudební nástroj, najednou neměla důvod to odkládat. Karanténa začala přát rukodělným činnostem, cottagecore estetice a více se četlo. Hraní na kytaru se stalo terapeutickou činností; způsobem, jak se zabavit i zaměstnat. Společně s tím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
