Kotlík nad praskajícím ohništěm příjemně bublá, postarší muž míchá hrstku rýže a bylin. Spolu s početnou farmářskou rodinou sedím za hliněným domkem v přístřešku využívaném jako kuchyně. Svítání odhaluje pohled na širokou africkou pláň.
Iduya je izolovanou vesničkou ležící na západě téměř šedesátimilionové Tanzanie, tvoří ji jen několik desítek usedlostí. Okolní vesnice vládní úřady nedávno připojily k elektrické síti, Iduyu však dráty s vedením prozatím minuly. Zdejší domácnosti přes určitý majetkový pokrok stále žijí podobným způsobem jako před sto lety. Po ranním jídle všichni berou do ruky motyky a vyrážejí na rýžová pole, kde během období dešťů každým dnem pracují až do západu slunce. Vzhledem k nedostupnosti elektřiny tu primitivní zemědělství v kombinaci s drobným prodejem zůstává jediným možným způsobem obživy. Bohatství je závislé na srážkách, které určují velikost úrody. Odříznutá vesnice nemá šanci těžit z výhod moderního světa, což lidé nemohou vlastními silami změnit.
Výrazně jinak však vypadá procházka asi deset kilometrů vzdálenou vesnicí Mahango, která přitom ještě nedávno vypadala úplně stejně jako Iduya. Z reproduktorů do celé ulice vyhrávají nejnovější africké hity. Muž nabízí sladké limonády z chladicího boxu. Na rohu prodává mladík vouchery místních mobilních operátorů. Nedávno zavedená elektřina tady pomáhá rozběhnout nové druhy obživy navázané na vnější svět. Náhlý přístup k oceánu nových informací místním rozšířil rozhled a možnost srovnání s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
