Komiks o křehkosti dospívající duše, který sbírá nejvyšší ocenění a zároveň patří mezi nejzakazovanější tituly v amerických knihovnách. To je grafický román Jedno obyčejný léto kanadských sestřenic Jillian a Mariko Tamaki. Důvod obojího (paradoxně) spočívá v neobvyklé zručnosti, s níž autorky otevírají těžká témata jako nechtěné těhotenství, deprese nebo neutěšená situace původních obyvatel Severní Ameriky. O těch se těžko mluví nejen teenagerům, ale i dospělým. Není divu, že se titul, který nedávno vyšel v češtině, vyhoupl nad žánrovou škatulku young adult a sahají po něm i mnohem starší ročníky čtenářů.
Uteče to jako voda
Kamarádky Rose a Windy se „prostě odjakživa“ potkávají v létě u jezera Ontario na Awaga beach, kam je rodiče vozí na prázdniny. Zatím ani jedné nevadilo, že je dělí rok a půl, ale tohle léto vše změní. Rose je dvanáct a dětský svět, který pozvolna opouští, jí už připadá trapně banální, zatímco dospělý, k němuž se blíží, zase pokrytecký a nepřátelský. Složitost dospívání společně s rodinnou krizí ji pak uvrhnou do ještě nevyrovnanější zádumčivosti, než je u dívek v jejím věku obvyklé.
Z ní se vynořuje jen tehdy, když už se opravdu musí nadechnout. A metafora vody, kterou scenáristka Mariko Tamaki široce používá, tu funguje nejen coby mocný živel neoddělitelně spojený s létem. Působí zároveň jako paralela ke světu, v němž je nutné naučit se plavat a nezavírat před ním oči, ale i k Rosině duševnímu stavu, kdy je hluboce ponořená sama v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
