Pokud se člověk narodí slepý a naučí se „vidět“ objekty dotykem, je schopen ony objekty rozlišit pouze zrakem, pokud získá znovu schopnost vidět? Tak zní zjednodušeně otázka, kterou se zabýval irský filozof, fyzik a matematik William Molyneux a jež už tři století přitahuje zájem učenců. Odpověď na tzv. Molyneuxův problém hledají vědci i dnes. A zdá se, že úspěšně – za pomoci čmeláků.
To není můj pes
Williama Molyneuxe (1656–1698) k hloubání nad touto otázkou vedla bezesporu skutečnost, že jeho žena v prvním roce jejich manželství ztratila zrak. K problému přistoupil z druhé strany – z pozice slepce, který se už narodil ochuzen o zrakový vjem, jemuž se ale zrak během života vrátí. Molyneux v roce 1688 v dopise svému příteli, filozofu Johnu Lockovi, píše: „Představme si člověka od narození slepého, který se naučil hmatem rozlišovat kostku a kouli, jež jsou ze stejného materiálu a stejné velikosti. Pokud takový člověk prozře, bude schopen rozlišit, pouze na základě svého zraku a bez použití hmatu, co je koule a co je kostka?“
Tento dopis byl psán v časech, kdy lékaři ještě nedokázali vracet lidem zrak, takže Molyneux i Locke mohli jen spekulovat. Nicméně jejich odpověď na otázku zněla, že nikoli: je rozdíl ve slepcově zkušenosti rozlišit předměty hmatem, jež ovšem na zrak již takto nepůsobí – vyčnívající roh kostky, který tlačil na jeho ruku, se jeho zraku nebude jevit takový, jaký je na kostce. „Slepec, který prozřel, by na prvý pohled nemohl s jistotou říci, co…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
