Čtyři dny a padla
Dosavadní zkušenosti se zkrácenou pracovní dobou jsou spíše pozitivní
Ano, míříme do budoucnosti. Je ale potřeba to trochu řídit. Pozdvižení kolem údajného záměru nové finské premiérky Sanny Marin zavést ve Finsku čtyřdenní pracovní týden vyznělo do ztracena. Politička popřela, že by v tomto smyslu vyvíjela jakoukoli aktivitu – poznámku o možn osti kratší pracovní doby vznesla neformálně ještě jako ministryně dopravy v srpnu roku 2019. Téma přesto před týdnem vzbudilo mezinárodní ohlas.
Čtyřdenní pracovní týden i šestihodinová pracovní doba jsou námětem, jemuž se politici ve skandinávských zemích věnují léta nejen coby utopickým scénářům, ale také prakticky. Ve prospěch jejich úsilí hovoří zájem o zvyšování kvality života obyvatel, stárnutí populace či perspektiva zániku některých tradičních odvětví lidské činnosti spojená s rozvojem umělé inteligence.
Švédsko s různými formami zkrácené pracovní doby experimentuje od konce devadesátých let 20. století, historicky například s cílem zlepšit podmínky horníků v severském městě Kiruna, jichž se šestihodinová pracovní doba týkala 16 let. Poté vzala zasvé v důsledku lokální politické roztržky. Göteborská pobočka automobilky Toyota nabízí svým pracovníkům stejnou výhodu více než 13 let. Město toto téma znovu otevřelo v roce 2015 a po dobu dvou let testovalo provoz několika městských organizací včetně vybraných oddělení dvou městských nemocnic. Pilotní projekt skončil s tím, že systém omezeného provozu je třeba dále studovat, přičemž ani na začátku se nepočítalo s variantou, že by se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
