O francouzském prezidentovi tento týden zřejmě hodně uslyšíme. Minimálně na jeho konci, až budou šéfové Evropské unie hledat shodu na tom, jak by se měla Evropa dostat z koronavirové pandemie. Spolu s Angelou Merkel mají přehledně rozdělené role: německá politička má na starosti vyjednávání se severním, spořivým křídlem Unie, Emmanuel Macron bude advokátem jihoevropských států, které chtějí víc peněz na obnovu. Macron se nemá čeho obávat. Tento týden se nepředpokládá konečná dohoda o novém evropském rozpočtu a na unijní půdě se francouzskému lídrovi spíš daří. Byl to ostatně on, kdo přesvědčil kancléřku, aby kývla na společné zadlužení EU se záměrem pomoci si z krize. Doma vypadají věci pro Macrona o poznání hůř.
Jednoduchá agenda
Na konci června proběhlo ve Francii druhé kolo komunálních voleb – první se konalo před pandemií – a Macronem před čtyřmi lety založené hnutí Republika v pohybu (LREM) v nich pohořelo. Neobsadilo post starosty v žádném velkém městě nad 100 tisíc obyvatel a povede jen tři sídla se 30 tisíci obyvateli. Naprostá většina z nových starostů a starostek hnutí budou šéfové malých francouzských obcí. Úspěšnější na místní úrovní byli jak zástupci tradiční pravice či levice, tak ekologové. Francie zažila cosi jako svoji vlastní zelenou vlnu a ta do čela řady klíčových měst vynesla členy tamní ekologické strany. Je to případ i druhého největšího města Francie, Marseille, stejně jako Lyonu, Štrasburku nebo Bordeaux. Hlasy stoupenců Zelených navíc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
