Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Literární příloha

Západní příběh

TATABÁNYA. • Autor: Milan Jaroš
TATABÁNYA. • Autor: Milan Jaroš

„Jsi zvíře.“

Když to Kaufman říkal, šla mu od pusy pára. Přitáhl si k tělu polární černou bundu a čepici si stáhl až k očím. Ze vzdáleného konce kotliny byly slyšet rány ruských dělostřelců. Od Debalceva stoupal k nebi černý kouř. Ve městě hořela auta, hořely domy.

„Nic to nebude,“ řekl.

„Říkají, že Rusáci dnes nasadí nějakou novou raketu.“

„To říkají vždycky.“

„Já s tebou nejdu.“

Šoféři transportérů z Ukrajiny, kteří postávali hned vedle nich, nerozuměli ani zbla z toho, o čem novináři mluví. Beze slova potahovali z cigaret opřeni o transportér. V jejich ostrých tvářích ani jedna emoce.

„Jsi srab.“

„Jo, připouštím. Ale ty jsi hloupý zvíře.“

Směrem od města přijela sanita. Na ní nevlál z okýnka u řidiče bílý hadr jako u vozů civilistů. Zastavila na kontrolním stanovišti, vystoupila z ní posádka a potřásla si rukama s ukrajinskými vojáky.

„S nimi se můžeš vrátit do Kramatorsku,“ řekl.

„Ty si prostě potřebuješ dokázat, že máš největšího ptáka, co?“

„Nemáme dost dobrý fotky.“

„K článku to stačí.“

„Můžou bejt lepší.“

„Do prdele. Prostě ses rozhodl, že budeš riskovat svůj život. Ale můj nebudeš.“

Jeden z ukrajinských vojáků vstal od transportéru a přistoupil k nim.

„Měli bychom vyrazit.“

„Určitě nejedeš?“ zeptal se Kaufmana, přetáhl si neprůstřelnou vestu přes hlavu a zapnul suchý zip.

„Ne.“

„Potkáme se v Kramatorsku.“

„No to doufám.“

Nastoupil k ukrajinským vojákům a vyjeli směrem k městu. Z okýnka viděl, že…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].