Pusťte je dál
Aktuální vlnu sportovních dokumentů lze číst jako zprávu o fungování současné globální zábavy
Žádný jiný sportovec v dějinách si tak dobře nehlídal svůj příběh a veřejný obraz jako Michael Jordan. Od začátku kariéry v americké basketbalové lize (NBA) v roce 1984 dodnes. Už jen samotný fakt, že téměř po dvaceti letech svolil ke zveřejnění materiálů ze zákulisí svého basketbalového vrcholu, sezony 1997–1998 v dresu Chicago Bulls, tak udělal z desetidílného dokumentu z koprodukce ESPN a Netflixu nazvaného Poslední představení v uplynulých týdnech senzaci. Znásobenou tím, že Jordan současně svolil k osmihodinovému rozhovoru s autory a nabídl reflexi basketbalové historie a své role v ní.
Přestože měl nad dokumentem bezprecedentní kontrolu a výsledek je méně otevřený, než by mohl být, Poslední představení je vedle fotbalového Dycky Sunderland, závodního F1: Touha po vítězství nebo Diego Maradona a Maradona v Mexiku dalším z nové vlny děl, která v uplynulých letech mění představu o tom, jak má sportovní dokument vypadat a co vše může obsáhnout. Ty zmíněné ukazují sport, jak ho nikdy předtím nikdo neviděl. Dostávají tento subžánr z kulturního ghetta, kam ho poslal mimo jiné přehlíživý postoj některých intelektuálů ke sportu. A zároveň skvěle odhalují fungování současné globální zábavy.
Pohled dovnitř
Materiál, ze kterého vznikl Poslední představení, ležel dvě dekády uzamčený v archivu NBA, která si jej objednala, aby měla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
