Minneapolis 2020. Baltimore 2015. Cincinnati 2001. Los Angeles 1992. Nejznámější případy policejního násilí a následných rasových bouří se odehrály daleko od amerického Jihu, tedy daleko od míst spojených historicky s otrokářstvím a systémovým rasismem. Vypukly v černošských čtvrtích měst, jejichž vznik je v historickém povědomí zakrytý hrdinským, úspěšným bojem za rovná občanská práva. Za Atlantikem je tento proces známý jako „velká migrace“.
Za novým sluncem
Od vzniku nezávislých Spojených států až do roku 1910 žili skoro všichni Afroameričané – 90 a více procent – na americkém Jihu. I po americké občanské válce a následném zákazu otroctví zůstali v tamních maloměstech a na farmách bývalých otrokářů a jejich potomků. V kastovním systému, kde spolu běloch a černoch ani nesměli hrát karty a kde násilné gangy i spořádaní občané lynčovali černochy kvůli nejmenším, často domnělým prohřeškům proti rasové hierarchii. Před zhruba 100 lety ale – slovy novinářky Isabel Wilkerson – „udělala tato služebná vrstva první velký krok, aniž by se někoho ptala na svolení“.
Tisíce, stovky tisíc a nakonec miliony Afroameričanů z jižanských států natrvalo odešly. „Hledali azyl v hranicích své vlastní země, podobně jako dnes ze svých domovů utíkají uprchlíci v jiných částech světa,“ napsala Isabel Wilkerson, která před deseti lety vydala oceňované dějiny této často přehlížené etapy amerických dějin nazvané The Warmth of Other Suns: The Epic Story of America‘s Great Migration…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
