Virolog Martin Palus otevírá dvířka tajemné skříňky. Jde o inkubátor, cosi jako „lednici“ šedé barvy, která ovšem nechladí, ale naopak ve svém nitru udržuje teplotu kolem 37 stupňů Celsia. Uvnitř je několik průhledných plastových nádob, jejichž obsah připomíná ovocný dort s růžovou želatinou. Ve skutečnosti jsou to platíčka plná malých zkumavek. Pod mikroskopem vyhlíží jejich obsah jako zrnitá námraza na skle.
Jsou to čisté, zatím ničím neinfikované buňky prasečí ledviny. K dispozici jsou i buňky ledviny opice, dokonce „rakovinná linie“, jejíž výhoda je v tom, že se ochotně a stále dokola množí. Oba druhy buněk běžně slouží k výzkumu nemocí jako klíšťová encefalitida nebo západonilská horečka, teď se však stanou i potravou viru, který děsí celou planetu.
Laboratoří, které nový koronavirus smějí zkoumat, je u nás jen pár, a Biologické centrum AV ČR v Českých Budějovicích, kde se nacházíme, k nim patří. Povolení pěstovat živého původce nemoci covid-19 dostali zdejší vědci na konci března a virus už mají. Patogen, který nedávno jedna vědkyně v Českém rozhlase nazvala „štíhlým aristokratem“ mikrosvěta, získali od kolegů z jiných pracovišť a také si jej sami vypěstovali ze vzorků od pacientů z jihočeských odběrových míst. Výzkum se pomalu rozbíhá, návštěva centra ovšem zároveň ukazuje překvapivou věc: do jaké míry se vědci v časech pandemie změnili z výzkumníků v laboranty českého zdravotnictví.
Striktnost a klid
„Štíhlý aristokrat“ je pochopitelně pečlivě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
