Uvolnit a testovat

Nemůžeme uvolňovat karanténní opatření na základě dojmů, potřebujeme data.“ „Návštěva kadeřníka u vás doma? Vyloučeno.“ „Pokud by Češi odjeli do zahraničí a pak se vrátili, mohlo by to vést k šíření viru.“ A pak střih, uvolňovat se bude mnohem rychleji: „Vycestovat do zahraničí je možné. I na dovolenou.“ Výroky ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a dalších vládních kádrů z minulých dní ilustrují pokračující chaos, s jakým se o životě v této zemi rozhoduje. Jedno prohlášení střídá jiné, lidé se v nich ztrácejí.

Je pravda, že epidemie slábne. V Česku je to logické vzhledem k radikálnímu omezení normálního života, které trvá – za cenu nemalých nákladů – už měsíc a půl. Lidé se nesetkávají, příležitostí k šíření viru je málo. Pomohly i jiné věci. Většina občanů se zachovala zodpovědně, mnozí přiložili ruku k dílu nebývalou měrou. Zdravotní péče u těžkých případů je kvalitní. Možné také je, že si virus tolik nerozumí s teplým počasím, jinou vlhkostí vzduchu, menším pobytem lidí v uzavřených prostorách, zkrátka s jinými podmínkami, než jaké měl v zimě a brzy zjara.

Když se ohlédneme zpět, vidíme plno dílčích přehmatů, ale celková čísla jsou dobrá. Velikonoce se na počtu nakažených neprojevily (jak se i tento časopis obával) a počty nových případů klesají. Nikdo neumírá proto, že by zdravotnictví nápor nemocných nestíhalo.

Nově a šikovněji

Nic ale nekončí. Dosavadní opatření byla sice radikální, ale v zásadě primitivní – vše zavřít, udržet lidi doma. To však…