Lídři států Evropské unie mají za sebou už čtvrtý virtuální summit o vzájemné pomoci na cestě z koronavirové krize. Byl rychlý – trval jen několik hodin –, úsporný na hádky, ačkoli v týdnu předtím politici vršili dramatická prohlášení, co všechno musí ti druzí udělat. Nizozemský premiér Mark Rutte, jeden z „kazisvětů“ komplikujících přijetí skutečně velkorysé dohody, měl po summitu podle médií říci, že mu kolegové chybějí; že se už těší, až se s ostatními zase setká za jedním stolem.
Jenže ani napočtvrté se moc nepokročilo. Šéfové členských států sedmadvacítky posvětili uvolnění v přepočtu desítek bilionů korun na podporu evropských ekonomik – například na takzvaný kurzarbeit nebo levné úvěry malým a středním podnikům –, šlo však jen o potvrzení už dříve dohodnutých částek. To hlavní, masivní nevratná dotace nejpostiženějším zemím, se odkládá kvůli nesouhlasu části zemí v čele s Nizozemskem. Marku Ruttemu se proto možná splní přání – dohoda přijde, až se lídři zase poprvé setkají tváří v tvář v květnu nebo červnu.
Dávej, ber
Špatnou zprávou tedy prozatím je, že ani pandemie, za kterou nikdo nemůže – na rozdíl od fixlování s čísly a dlouhodobou, vědomě nezodpovědnou politikou před dluhovou krizí –, nepřiměje Evropany sdílet s ostatními riziko. Španělsko, Itálie a Francie, státy nejvíce zasažené nemocí covid-19, očekávají letos propad HDP o 13, respektive devět a osm procent, což při už existujícím vysokém zadlužení zmíněných zemí hrozí tím, že si na finančních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
