Jednou z metod záchrany ekonomiky by mohl být kapitálový vstup státu do strategických podniků v problémech. S touto myšlenkou přišel ministr průmyslu Karel Havlíček a po něm ji zopakovala ministryně financí Alena Schillerová. Oba ale připustili, že vláda nemá žádnou analýzu, jak na to, a oba si při otázce, které podniky přicházejí do úvahy, vzpomněli pouze na České aerolinie.
Možná oba žijí v představě, že České aerolinie jsou stále národním vzdušným dopravcem, který zajišťuje spojení země se světem. To platilo možná před dvaceti pěti lety. Chránit ze strategických důvodů společnost, jež patřila státu, bylo namístě v druhé polovině minulé dekády, kdy projevil zájem o její koupi ruský Aeroflot. Dnes je situace naprosto odlišná. České aerolinie jsou maličkou leteckou společností v soukromých rukou s třinácti letadly, z toho pěti vrtulovými s kapacitou většího autobusu. A jejich prestiž ve světě je špatná, podle hodnocení úrovně služeb leteckých dopravců společností AirHelp patří ČSA mezi patnáct nejhorších.
Lze si představit, že Havlíčka a Schillerovou přepadl jakýsi sentiment, nedá se však vyloučit ani klientelismus. ČSA jsou téměř ze sta procent ve vlastnictví společnosti Smartwings. Ta z více než poloviny patří českým podnikatelům, které reprezentuje miliardář Jiří Šimáně, muž s osobními vazbami na Andreje Babiše. Mírně pod padesát procent má ve Smartwings čínská státní společnost CITIC, jež převzala akcie zkrachovalé CEFC, což je zase podnikatelské území velmi blízké…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
