Přejít po silnici od prvního domu osady Paštiky ke kostelu svatého Jana Křtitele obklopenému hřbitovem, který vesničku na druhém konci uzavírá, trvá přesně dvě minuty. Osadu tvoří třináct domů rozházených kolem silnice, ale jen v pěti z nich někdo nastálo bydlí. Jihočeská ves má přesně šestnáct obyvatel a čerstvě i jedno velké tajemství.
Předposlední březnovou neděli někdo v noci vrátil ke kostelu dvě ukradené žulové plastiky lebek se zkříženými hnáty. Zmizení cenných soch zvaných Paštická smrt, které tu jako memento mori zdobily oblouk nad kostelní bránou dvě stě padesát let, zjistil farář o tři dny dřív a rozběhl se obvyklý postup: policie si zapsala trestný čin, škodu čtvrt milionu korun a začala pátrat po zloději. Pátrá dosud, zloděj je neznámý, na hřbitovní zdi po něm zbyly jen šmouhy od bot a v myslích lidí otázka, co to celé může znamenat a kdo a proč ty dva žulové symboly smrti přinesl zpět.
Budu tomu věřit
Nejsilnější vjem je klid a ticho. V Paštikách není v pondělním poledni ani stopa života, kouří se tu jen z jednoho komína, na hřbitově ani zahrádkách domů nikdo. Jen z památné lípy u hřbitova, dosud holé, se ozývá veselé cvrlikání ptáků, občas do něj temně zakráká krkavec.
Půl kilometru odtud po úzké asfaltce mezi poli a loukami začínají první stavení obce Bezdědovice, pod kterou správa osady Paštiky patří. „Tady už ani neštěkají psi, není na koho,“ glosuje časy koronavirové karantény starosta Bezdědovic Jiří Bláha s rouškou na tváři. Ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
