Profesor psychologie z Univerzity v Miláně Alfio Maggiolini je specialistou na výzkum snů, v minulosti například analyzoval, jak se lišily sny Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga nebo o čem sní těhotné ženy. Jeho nový výzkum mapuje, o čem se lidem zdá nejčastěji a jak se tohle noční vysílání mění s přibývajícím věkem.
Pronásledování vede
Ať už si to pamatujete nebo ne, je vysoce pravděpodobné, že se vám dnes v noci něco zdálo. Studie uvádějí, že průměrný pozemšťan prožije za jednu noc tři až šest snů, které trvají obvykle pět až dvacet minut. Téměř v polovině z nich účinkuje nějaká postava, kterou snící zná z reálného života. Celých devadesát pět procent našich snů ovšem navždy skončí v koši zapomnění, pamatujeme si nejčastěji ty, z nichž se probudíme na konci tzv. REM fáze spánku a nejlépe sami od sebe bez asistence budíku.
Nejčastější náplň tohoto nočního spektáklu analyzovaly už starší výzkumy, které rovněž zjistily, že sny se proměňují s dobou – od druhé poloviny 20. století například v populaci narůstá podíl „létacích“ snů, což evidentně souvisí s rozmachem letecké dopravy.
Profesor Maggiolini vyzpovídal přes patnáct set dobrovolníků ve věku od osmi do osmdesáti let (dodejme pro pořádek, že výzkum proběhl ještě před tím, než pandemie proměnila život v jeho zemi v noční můru) a vytvořil jakousi hitparádu nejčastějších snových motivů. Tím nejobvyklejším (téměř deset procent snů) je nepříjemný zážitek, že je snící pronásledován; následují školní témata …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
