Bartoš: Hraje se tu o potlesk

Je to zhruba měsíc, co vláda vyhlásila nouzový stav. Zvládá současný kabinet řídit zemi ochromenou epidemií dobře?

První kroky vlády byly jediný možný způsob, jak se k tomu postavit, a taky jsme je jako opozice podpořili. Plošné zavření všude, kde se lidé setkávali, dávalo logiku. Náš zdravotnický systém nebyl rozhodně připravený na větší nápor pacientů, nechtěli jsme jít italským scénářem. Podařilo se nám zastavit skokový nárůst, který by složil zdravotnický systém. Protože v něm ty potřebné pomůcky nejsou v dostatečném množství a odpovídající kvalitě ani teď po měsíci, pokud jde třeba o trojkové respirátory, co si budeme povídat. Ale na plošné restriktivní opatření, na tohle politické rozhodnutí nemusíte být velký stratég. Další věci už kabinet nezvládá.

Co konkrétně?

Strašně dlouho se hrálo jen o to, komu se zatleská. Proto pořád nevznikal Ústřední krizový štáb. A i teď, když už ho máme, tak se podívejte, jak to vypadá. Je tu několik rozhovorů denně různých důležitých osob, jako je premiér, ministr vnitra, ministr zdravotnictví, jeho náměstek – a ani v téhle čtveřici se nedokážou domluvit a říkat jasným hlasem jasné věci. Jeden říká rozvolnit, druhý nerozvolňovat, ministři se hádají na Twitteru, kdo měl zajistit roušky a respirátory, pořád to jede na úrovni managementu veřejného mínění. Je to chaos, je to management přes tiskové konference. A lidé jsou v nejistotě. Vidí, že vládě chybí plán.

Co by měla vláda udělat, abyste tomu mohli říkat „plán“?

Když všechno zavřete, tak už musíte vědět, jak se to dotkne všech skupin lidí, které jsou virtuálně rozděleny gescemi jednotlivých ministerstev, ale prolínají se. Když zavíráte zemi, musíte mít přece okamžitě hotová data, analýzy, zjišťovat, co to bude stát a jaké to má na koho dopady. A na základě tohoto určit, jak v tu chvíli stát pomůže. Stát rozhodl, že to takhle bude – a stát musí v danou chvíli pomoct. Tak aby to bylo jednoduché, aby to bylo pokud možno maximálně plošné. A taky rychlé. Všechno je ochromeno, nic tady nefunguje. A vy potřebujete přežít dobu, než se vymyslí, jak budeme postupovat dál.

Něco se však děje. Teď třeba sněmovna schválila pomocná finanční opatření jednotlivým sektorům společnosti. Je to málo?

Ano. Je to nedostatečné nebo je to pozdě. Doteď jsou skupiny lidí a firmy, které nedostaly od státu nic – ani ty osoby samostatně výdělečně činné. Je spousta segmentů, jež nic nedostanou, studenti, kteří pracovali, matky na rodičovské dovolené s dohodou o práci, důchodci, kteří si přivydělávají. Někdo, kdo dělal „vedlejšák“ a zároveň měl nějakou smlouvu na práci, takového člověka teď z pomoci vyštípali sociální demokraté. Lidé, kteří pracují na dohodu o provedené práci nebo na dohodu o činnosti, a těch je 150 tisíc a jsou mezi nimi právě maminky na mateřské nebo rodičovské a samoživitelky, nedostali ani ošetřovné. Proč to tam odmítli dát? Těch lidí, kteří doplácejí na nouzový stav skutečně tak, že budou finančně na dně, je strašná spousta. Tohle všechno měla mít vláda zpracované do strategie a podle toho formulovat plán. Hned na začátku, poté, co se vše zavřelo.

Říkáte, že vláda měla mít ve chvíli, kdy vyhlásila nouzový stav, hotový strukturovaný plán kompenzací. Dnes se ale žije a plánuje podle toho, jak se zvlní křivka v počtu nemocných. Nejste moc přísný vzhledem k tomu, že všichni – a kabinet s námi – čelíme situaci, v jaké jsme nikdy nebyli?

Existuje přece pandemický plán. A když se někteří lidé v okolí pana premiéra, včetně pana premiéra, tváří, že všechno kontrolují a že jsou velkými manažery, tak je to přehnané očekávání? Vy si přece musíte kdykoli zavolat odborníka, třeba makroekonoma. Předpokládám, že na ministerstvech jsou, na akademické půdě jsou, v odborném světě jsou. Víme, že je tady spousta suprových ekonomů. Ty však pozvala vláda do ekonomického týmu teprve teď. Až minulý týden se začala zřizovat ekonomická divize. A ti lidé vám přece dovedou z dat ukázat, jaké jsou výkony jednotlivých segmentů ekonomiky. A data k tomu stát má. Nevidíte jednotlivce, ale ty skupiny vidíte. Místo toho premiér vyhlásil, že jsme ve válce, a hned nato se od vlády dozvíme, že nemá plán, když jsme ho po ní chtěli. Takže co? Já chápu lidi, že se bojí.