Topol v Národním
První scéna se s románem nervního autora vypořádala s překvapivou dávkou odvahy
Noční práce vyšla coby třetí román Jáchyma Topola před osmnácti lety. A právě při vstupu textu do „dospělosti“ se ho Národní divadlo rozhodlo převést na jeviště Stavovského divadla. Kdo román četl, nejspíš si ťuká na čelo: proud Topolova vyprávění je v knize tak dravý, že od čtenáře vyžaduje značné úsilí, aby se ve zběsile střídaných časových rovinách a vypravěčských perspektivách vůbec vyznal. Tohle přece nemůže být dramatizováno. Natož na první scéně, zvyklé na vlastní styl práce, která obvykle v čitelnosti divákovi vychází co nejvíc vstříc.
Dramatizátorům Martě Ljubkové a Janu Mikuláškovi (kmenový režisér Divadla Na zábradlí se zároveň postaral o režii) se ovšem zdánlivě nemožná mise povedla. Dojem z jejich díla pojmenovaného Kouzelná země je mimořádně podobný zážitkům z četby Topolových halucinačních románů. Divák se nechává chvílemi strhnout divokou jízdou příhod, výjevů a situací, jimiž se autor vrací k českým traumatům 20. století. A chvílemi by se potřeboval pro všechnu tíhu a nepřehlednost vyprávění zastavit, dát si pauzu a pak se k nějakému bodu vrátit. Problém Kouzelné země je, že právě tohle na divadle nejde.
Běh neznámým lesem
Topolův román se odehrává v létě roku 1968, kdy jsou bratři Ondra a Malej odvezeni z Prahy do vesnice, ve které mají bezpečně přečkat sovětskou invazi. Během…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
