Když jsem před několika dny vedla výpravu zahraničních žurnalistů, kteří se sjeli z různých koutů Německa, Rakouska a Švýcarska, aby se seznámili s tuzemskými literáty dřív, než dorazí na knižní veletrh v Lipsku, čekala mě namísto obvyklého vyprávění o česko-německo-židovském soužití v brněnském Bronxu nečekaná improvizace. Tentokrát se totiž zlatým hřebem industriální procházky nestala rozpadající se fabrika Tugendhatových, ale chybějící část protější ulice. Tam, kde kdysi stávala první židovská modlitebna, totiž nebylo nic. Vlastně – zela tam hluboká jáma. Bez vědomí veřejnosti z mapy města zmizela zásadní kóta staletého soužití náboženských skupin v Brně, související s příběhy osobností, jimž vděčíme za současnou podobu metropole, ba i kraje.
Při pohledu na ten zmar mě zaplavil smutek z nenahraditelné ztráty a zároveň stud, protože vysvětlit takovou věc návštěvníkům ze zemí, kde Erinnerungskultur, kultura vzpomínání, významně formuje veřejnou diskusi, bylo skoro nemožné. Měla jsem co dělat, abych procházku dokoktala do konce.
Nečekaným zjištěním však toho dne neměl být konec. Stejný osud má totiž brzy postihnout i další místo s unikátní pamětí – jen o kus dál ležící rumiště, kde kdysi stávala Velká synagoga.
Architektonicky cenný symbol svobodného vyznání víry v převážně katolickém kraji si v půli 19. století vystavěli čerstvě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
