Když získal loni v USA Pulitzerovu cenu román Andrewa Seana Greera nazvaný po hlavním hrdinovi Less, kritika uvítala, že porota po letech zvolila komický žánr. Vítěz zároveň spadá do kolonky současný homosexuální román, což ovšem znamená, že to není třeba extra zdůrazňovat. Být gay v něm totiž není ani tabu, ani trauma. Protagonista v důsledku identity netrpí a jako homosexuál se cítí pouze na letištích, kde se na barových stoličkách baví američtí obchodníci o sportu. Lessův problém spočívá v tom, že má na krku padesátku a jeho mladší partner právě uzavřel v Kalifornii sňatek s někým jiným; proto se vydá na cesty a v rámci tzv. literárního průmyslu se živí jako účastník konferencí a občasný instruktor tvůrčího psaní.
Celá próza je totiž výrazně autobiografická. Podobně jako Less byl i Greer donedávna nepříliš úspěšný spisovatel a pracoval na díle, které mělo být – citujme z Lesse – jakýsi „teploušský Odysseus“. Dokud si neuvědomil, jak rovněž v knize zazní, že zachytit krizi středního věku bílého homosexuála ze střední třídy nikoho nezajímá. Sáhl proto po humoru a svého hrdinu provedl Německem, kde má kurz Čti jako upír, piš jako Frankenstein, Itálií, kde dostane druhořadou literární cenu, Japonskem, kde se potýká s místní kuchyní, a Indií, kde se snaží znovu nastartovat své psaní.
Současně přitom rekapituluje svůj život, a to vše s takovou ironií občas říznutou satirou, že hlavně američtí recenzenti mluví o chytrém a radostném zážitku. Less totiž…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
