Kniha Vabank je sympatickým pokusem o poměrně detailní rekonstrukci „sametové revoluce“ z perspektivy jednoho z předních aktérů a hodnotným příspěvkem do diskuse o jejím místě v našich živých dějinách. Použil-li však Michael Kocáb dokumentární metodu s poznámkovým aparátem, nikoli klasické vzpomínky, je možné, či přímo nutné závěry posuzovat z hlediska kritického čtení pramenů. Historie a paměť jsou odlišné žánry a jejich propojování má svá úskalí.
A z tohoto pohledu jsou některé události interpretovány příliš jednostranně – třeba spor Občanského fóra a studentů o „vládu 15 : 5“ či schůzka premiéra Čalfy s prezidentským kandidátem Havlem. Autor odkazuje (ne vždy v plné šíři a kriticky) na určité zdroje, jiné pomíjí. Jistě, není historik, ale události, jichž se účastnil, už historií jsou – a knihu lze po třiceti letech těžko posuzovat mimo existující faktografický a interpretační rámec. Správné je východisko, že rozhodujícím faktorem změn byla veřejnost, jež si vynutila nekrvavý pád diktatury a volby. Do epilogu přesto Kocáb umístil spekulaci o pozadí zákroku na Národní třídě, podle níž je „mrtvý“ student dílem skupiny československých komunistů a KGB. Přitom se nepokouší fakticky a argumentačně překonat závěrečnou zprávu parlamentní vyšetřovací komise z roku 1992 včetně následných svědectví a dokumentů, jež zůstává nejdůkladnějším vysvětlením událostí. Má tudíž stejně spornou a nejistou výpovědní hodnotu jako jiné alternativní pokusy o vysvětlení. Od jednoho z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
