Dívat se a radovat se
Národní galerie odhalila reprezentativní přehled zdejšího umění do roku 1938. Na novější hned tak nedojde.
Nemusíte tady všemu rozumět, můžete se jen dívat a radovat se. Naše expozice nemá diváka učit, ale inspirovat a překvapovat ho,“ vysvětluje Marius Winzeler během prohlídky Schwarzenberského paláce. Winzeler je šéfem Sbírky starého umění Národní galerie v Praze (NGP) a právě otevřená dlouhodobá expozice Staří mistři je nejviditelnějším přínosem mise, na kterou ve Švýcarsku narozený kunsthistorik vyrazil do Prahy před necelými čtyřmi lety, kdy jej do funkce jmenoval bývalý šéf Jiří Fait.
Winzeler se nebál pustit do akce, jaká před ním nemá obdoby: díla autorů tradičně považovaných za české neboli „naše“ v expozici zabírající období od 16. do 18. století smíchal s artefakty tvůrců zahraničních nebo hovořících jinou než „naší“ řečí. „Dělit umění podle nacionálního klíče je hloupost, nežijeme už v padesátých letech minulého století,“ říká Winzeler k radikální změně.
Každý si jí nyní okamžitě všimne nejen ve Schwarzenberském, ale i ve Veletržním paláci. Tam se souběžně otevřela dlouhodobá expozice Umění dlouhého století, která na jednom místě představuje obdobně řešený mix umělců ze sbírek NGP působících během 19. století. Po dlouhých letech opatrného přešlapování tak naše nejvýznamnější výstavní instituce konečně veřejnosti nabízí invenční a vpravdě reprezentativní pohled na historii výtvarné kultury na českém území od středověku až do začátku druhé světové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
