Během nedávného Frankfurtského knižního veletrhu přišla na přetřes i nezáviděníhodná pozice překladatelů. Téma vynesla norská spisovatelka Erika Fatland, nicméně neobjevilo se zdaleka poprvé. O tom, že práce překladatelů je nejen nevalně honorovaná, ale často i neprávem přehlížená, se v kuloárech debatuje už dlouho. A přitom je jedním z klíčových aspektů literárního provozu.
Dobrý překladatel je totiž nejen odborník s hlubokým vhledem do kulturně-společenské reality určité jazykové oblasti, ale svého druhu i umělec – přeložit takový středověký epos nebo postmoderní lyrickou báseň vyžaduje nejen profesní erudici, ale rozhodně i výjimečný jazykový talent. To však zdaleka není vše. Působí většinou i coby ambasador literatury, z níž překládá, když soustavně sleduje novinky a posléze je popularizuje, prosazuje a případně i shání prostředky k vydání publikace, které by si jinak zahraniční nakladatel třeba ani nevšiml. Také autor by byl bez něj v cizině ztracený. Překladatel často iniciuje rozhovory, moderuje čtení a besedy a představuje dílo publiku ve své zemi i poté, co spisovatel už zase sedí v pracovně, ponořený do nového příběhu.
Zkrátka nebýt překladatelů – slovy Eriky Fatland každodenních hrdinů literárního provozu – byla by kultura všech jazyků a s ní i knihovny, knihkupectví či literární festivaly o mnoho chudší. Vzhledem k tomu, že překladová literatura tvoří (alespoň u nás) převážnou část trhu, byla by to bezpochyby velká ztráta.
Proto lze rozumět apelu na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
