Příznivci španělské antisystémově naladěné strany Podemos (Můžeme) dostali minulý týden od svého předsedy Pabla Iglesiase dopis. „Budeme vládnout v menšině,“ stálo v něm. „Čekají nás mnohá omezení i protiklady. Mnoha věcí, na nichž nám záleží, se budeme muset vzdát… Pamatujte ale, že do nebe vstoupí pouze trpěliví,“ vysvětloval lídr španělských radikálů svým kolegům paradoxně omluvným tónem skutečnost, že jejich strana zrozená v hloubi ekonomické krize právě dosáhla historického úspěchu: získala poprvé za svou krátkou existenci vládní pozice, Iglesias se, pokud vše dobře dopadne, může stát místopředsedou první španělské koaliční vlády od třicátých let 20. století.
Omluvný tón je pochopitelný. Podemos začínali jako protestní hnutí proti stávajícím poměrům. „La Casta“ říkali dvěma dominantním stranám, středolevicovým socialistům (PSOE) i jejich tradičním rivalům, středopravicovým lidovcům (PP), jež se pravidelně střídaly ve Španělsku u moci od konce Frankovy diktatury. Establishment chtěli svrhnout, socialisty pak na levici nahradit. Teď s nimi vstupují z pozice výrazně slabšího partnera do menšinové vlády, jež bude teprve horko těžko shánět podporu v parlamentu. Pro planoucí revolucionáře to musí být nepříjemná kocovina a Iglesias zjevně tuší, jaké problémy ho s neklidnou základnou teprve čekají.
Už jsme prý dospělí
Příběh o vystřízlivění není nijak originální. Vychladnutím antikapitalistických hlav si v posledních letech prošla řecká Syriza nebo portugalský…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
