Není to tak dávno, kdy situace na Balkáně vypadala ze střední Evropy skoro na novou válku. Na jaře 2017 byl do čela makedonského parlamentu ve Skopje zvolen etnický Albánec – a následně propuklo násilí. Do sídla parlamentu vtrhly dvě stovky stoupenců nacionalistické opozice s holemi v ruce a začaly lynčovat poslance albánského původu. Několik desítek lidí včetně premiéra Zorana Zaeva skončilo s tržnými ranami v nemocnici a šokující událost bylo možné sledovat téměř v přímém přenosu.
Násilí ukončili o několik hodin později makedonští těžkooděnci a politickou krizi sám Zoran Zaev. Postupně se mu podařilo to, co předcházejících téměř třicet let vypadalo beznadějně: v lednu letošního roku přesvědčit ústavní většinu parlamentu, dva miliony spoluobčanů a řeckou vládu, aby souhlasily s přejmenováním Makedonie na Severní Makedonii, a Řecko v důsledku toho přestalo blokovat evropské ambice této země. Zaevova vláda navíc vytáhla za Evropany horké brambory z ohně, když postavila na hranicích s Řeckem plot a na podzim 2015 tím zásadně zmírnila hlavní migrační vlnu do Evropy.
Z těchto a dalších důvodů se proto mohlo zdát, že když Emmanuel Macron v předchozích měsících odmítal podpořit start vstupních rozhovorů se Severní Makedonií, jen blufoval pro své domácí publikum a nakonec bude pro. Neblufoval. Francie na evropském summitu před deseti dny zopakovala svůj odpor proti evropské pozvánce Makedoncům, Zaev podal demisi a v nejistotě tonul i druhý odmítnutý adept členství v EU,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].