Hebrejsky píšící izraelský Arab Sajjid Kašua (1975) pro většinovou společnost léta vypadal jako ztělesněný ideál integrace. Coby absolvent elitní internátní instituce a posléze univerzity v Jeruzalémě se usadil v tamní židovské čtvrti, kde jeho dcera chodila do stejné školy jako syn premiéra Netanjahua, zatímco rodiče a bratři zůstali v dvacetitisícové, převážně arabské Tiře. Byl oblíbený prozaik, psal sloupky do levicově orientovaného listu Ha‘arec a díky obrazovce se stal celebritou nejen mezi intelektuály, ale třeba i taxikáři. Vytvářel totiž scénáře k populárnímu sitcomu Arabská práce (což je slangové označení pro zfušovaný melouch) pojednávajícímu o arabské rodině, která se potýká s ignorancí na obou stranách barikády. A to byla v prvním desetiletí nového milénia, kdy byli Arabové coby izraelské filmové postavy zastoupeni jedním procentem, malá revoluce.
Čelil kritice především z palestinské strany; pamflety šířené v rodném městě ho častovaly i výrazy jako otrok židovských pánů a židovské prase. Ale vše se změnilo v létě 2014, kdy extremisté jako pomstu za tři unesené zabité židovské teenagery zaživa upálili šestnáctiletého Palestince. Kašua se o svoje tři děti bál natolik, že uspíšil odlet rodiny do USA, kde měl přednášet na univerzitě, a za mořem už zůstal. S pochopením se přitom nesetkal ani tentokrát: zatímco Židé byli rozhořčeni, že Izrael mu dal vzdělání i úspěch, Palestinci nechápali, proč se „probudil“ tak pozdě.
A v této situaci vznikl jeho čtvrtý,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
