Já sem nepatřím,“ vykřikne v jednu chvíli už zcela zoufale Thomas Jerome Newton, hlavní postava muzikálu Lazarus v podání Ondřeje Rumla. A myslí tím nejen danou situaci, lidi a představy, jež ho obklopují, ale celou planetu Zemi, odkud touží zmizet. Hrdina, který cítí odcizení a vnímá obrovskou distanci mezi sebou a světem, patří mezi nejfrekventovanější postavy z diskografie Davida Bowieho – a Thomas J. Newton je přesně jedním z nich.
Žije zcela sám v malém bytě na Manhattanu, odkud nevychází, společnost mu dělá jen televizní obrazovka, pravidelně docházející pečovatelka a taktéž pravidelně se vracející přelud v podobě neznámé dívky, ke které pojme důvěru. Kdysi to býval dravý podnikatel, dnes je vysátý, apatický, jeho stravu tvoří jen kukuřičné lupínky a gin. Možná je to mimozemšťan, který touží vrátit se domů na svou planetu, možná jen člověk, který psychicky vyhořel. Zajatý v prazvláštním bezvýchodném stavu, kdy nemá dost sil na to, aby žil, ale ani na to, aby zemřel.
Muzikál Lazarus, společné dílo Davida Bowieho a irského dramatika a libretisty Endy Walshe, měl v New Yorku premié-
ru v prosinci 2015, pouhý měsíc před zpěvákovou smrtí – a evidentně byl jako rozlučkové dílo koncipován. Stejně tak se jedná o sen splněný v poslední chvíli. Už v sedmdesátých letech Bowie neúspěšně koketoval s myšlenkou převést do muzikálu Orwellův román 1984: „Když mi bylo sedmnáct osmnáct, nejvíc ze všeho jsem chtěl napsat něco pro Broadway, ale vůbec jsem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
